Na kurz bondage (té japonské, čili shibari) mě lákal Adam už dlouho. Nejprve jsem mu řekla, že mě to moc nebere a tím to pro mě skončilo. Pak jsem si na to někdy zas vzpomněla a došlo mi, že bylo zbytečné ho takhle odmítnout a nedopřát mu to, když to chce zkusit. Jak můžu vědět, že mě to nakonec taky nebude bavit? A tak jsme šli.
Adam vybral víkendový workshop, který byl vhodný i pro začátečníky. Vůbec jsem si to neuměla představit. Budem vázat oba? Nebo jen Adam? Kolik tam bude lidí? Mám být nahá?
Nejprve k poslední otázce: oblečení jsem zvolila naštěstí správně. Upnuté sportovní legíny a upnuté tílko s pohodlnou sportovní podprsenkou. Upnuté pohodlné oblečení je asi nejvhodnější, jen jsem vypozorovala, že většina dam byla bez podprsenky, lépe se pak obvazují a podvazují prsa.
Složení účastníků bylo hodně různé, nechyběly typické metalovo-fantazácké dvojice, ale ani úplně obyčejné zralejší páry. Někdy vázal chlap ženskou, jindy naopak, některé páry se v tom střídaly, jiné ne.
Celý workshop vedl Soptík. I přes to, že jsem české bondage scéně nikdy nevěnovala moc pozornost, zaznamenala jsem, že tohle jméno je už v podstatě legenda. Nejen proto, že patří ke špičce riggerů v Česku, ale právě také proto, že pořádá workshopy a učí vázat ostatní. Sama jsem ho na žádné show ale asi neviděla. Byl to sympatický mladý muž, vypadal k mému údivu úplně normálně. Žádné tunely, tetování, jen polo tričko a obyčejné kalhoty. Působil velmi přirozeně, všechno velmi dobře vysvětloval a zároveň u něj mohl človek postřehnout neustálé sexuální jiskření v očích, jak ho to vázání (své velmi krásné partnerky) baví. Neumím si představit, že by svým vystupováním kohokoli odradil. Zkrátka ideální učitel.
Nejzábavnější část workshopu byla nazvaná "ovládnutí provazem". Soptík ukazoval, že může jít mnohem víc o emoce, než o techniku. Jak se zmocnit partnera, jak ho přimět udělat to, co po něm chceme. Jak pevností úvazu a rychlostí vázání působit hrubě, nebo naopak jemně. O tomhle bych měla napsat víc, až nebudu takovej zelenáč.
Kdykoli jsem byla svázaná a nemohla hýbat alespoň polovinou těla, přemýšlela jsem, jestli mi to něco přináší. Musím přiznat, že jsem během toho jednoho víkendu absolutně nenašla odpověď. Byly momenty, kdy jsem si pocit ovládnutí a znehybnění opravdu užívala a přišlo mi to sexy, pak ale následovaly momenty, kdy mě pocit, že jsem jen panenka bez vlastní vůle, vyloženě vytočil.
V neděli jsme zkoušeli částečné i úplné závěsy. V této fázi moje emoce ovládla spíš bolest a občasné nasrání. Nedokázala jsem Adamovi včas říct, když mě něco bolelo a tak vůbec nám to moc nešlo.
Zkoušeli jsme se i prohodit a já vázala Adama. To byla kreativní aktivní role, ve které jsem se cítila mnohem přirozeněji, ale taky jsem si moc neuměla představit, že by mi to přineslo nějaké větší uspokojení.
Celý víkend byl ve výsledku spíš lekcí naší vzájemné komunikace, než lekcí svazování. Rozhodně shibari do budoucna nezavrhuju. Naopak si myslím, že je to něco tak specifického, že zkrátka nějakou dobu trvá, než si v tom člověk najde vlastní cestu a vlastní způsob uspokojení. Je to rozhodně něco úplně jiného a nového. Něco mezi uměním, sportem, sexem a partnerskou poradnou.

foto: Adam