Dnešní post bude trochu netradiční a přitom tematicky zcela zásadní pro fungování tohohle blogu. Asi to bude tím jarem a všudypřítomným optimismem a láskou nebo tim, že si já i Klára teďka jedeme nějaký svoje dobrodružství. O tom to dneska ale nebude. O čem chci dneska psát je, jak důležitá je naše čubčí soudržnost a vzájemná podpora. Takže dopředu sorry všem, kteří se těšili na nějaký peprný storíčka, ale dneska to bude o sesterský lásce. Jo a taky možná trochu o nějaký sociální sondě.
Asi tak týden zpátky mi Klára psala, že na Twitteru budeme mít za chvíli už skoro 4k fanoušků (díky!) a že by bylo fajn nahodit nějakej další content. A když jsem tak přemejšlela, co je pro mě teďka nějakým způsobem důležitý nebo zajímavý v mým sex-related životě, tak je to kromě každodenního života s mým nejlepším manželem právě moje nejlepší kámoška. Sice se známe už asi tak sto miliónů let, ale vlastně mě vůbec doteď nepřestává udivovat, jakým stylem naše životy zvládly v podstatě nezávisle na sobě (aspoň v první části) dokonvergovat do toho, že žijem tak strašně podobně. Na čemž je nejlepší to, jak moc si díky tomu rozumíme, i když se třeba mega dlouho nezvládnem vidět. To pak udržujem connection přes zprávy, který ale často řeknou víc než 1000 slov (= menší promo na náš nový insta profil @mari__magdalena, tak ho čekujte). Nic vás totiž nenakopne tolik jako povzbuzující / podporující / soucítící slova od někoho, u koho víte, že vám v tu chvíli stoprocentně, bez špetky hodnocení, rozumí.
A asi nemusíte být einsteini, aby vám došlo, že to je v tomhle sexpositive světě sakra unikátní. Už když se podíváme jenom na složení našeho followerského publika, které tvoří asi tak z 95% kluci, muži, pánové z různého backgroundu, toužící po nějakým vzrůšu a menším útěku ze zajetých kolejí. A kde jsou sakra všechny ty holky, který chtěj to samý? Na to se vždycky ptá i Marek, když mu na jeho Tinder profilu zasvítí pár matchů za měsíc, který jsou ochotný vzít v úvahu jeho životní nastavení a užít si nezávazný sex bez dalších větších follow-upů. Vůbec tím neříkám, abysme se všichni začali chovat jak zvířata utržený ze řetězu, ale tohle rozestavění mužsko-ženskýho trhu je fakt na pováženou. Trochu víc lehkosti do života by evidentně prospělo úplně každýmu. Do většího filozofování na téma muži/ženy se teď ale pouštět nebudu, to by bylo sakra na dlouho. Tak třeba jindy.
Zpět ale k tomu dnešnímu hlavnímu tématu čubčí lásky – nebýt naší vzájemný podpory, sdílení a spoluvývoje, nic z toho všeho tady, ani tam venku, nebude nikdy tak zábavný. Protože jak Klára jednou řekla – to, že to máme komu říct, je polovina celý tý zábavy.
Takže tu máš prvomájovou pusu, milá čubko :-*