Je to dost k neuvěření, ale letošním lednem má tenhle blog už 3 roky. Není to ani tak k neuvěření z pohledu blogu, který je pro nás jen občasnou platformou sdílení našich sex lajfů, ale spíš z toho pohledu, kam jsme se za ty tři roky všichni posunuli v rámci sexu a vztahů. A především těch vztahů. Skoro před rokem se tu Klára svěřila, jak to maj oni s Adamem, tak teď je zase řada na nás s Markem.
K aktuálnímu stavu, ve kterém se nacházíme, vedla poměrně nesnadná cesta. Tomu, že jsme se na ní vůbec vydali, předcházela zásadní krize našeho vztahu, která nás ale zásadně posunula, a to nejen v téhle oblasti. Ale o tom třeba zase jindy. Každopádně jsme tím dali do pohybu neustále se rozvíjející proces, který pokračuje až do dneška. Přičemž v současnosti se náš vztah nachází ve fázi otevřenýho vztahu. Sice to může znít triviálně, protože už přece dlouho chodíme na swingers, měli jsme trojku, čtyřku a tak. To osobně určitě vnímám jako formu otevřenýho vztahu, ale v tuhle chvíli už mluvím o tom dalším levelu, stejně jako u Kláry s Adamem, kteří se k němu propracovali trochu dřív.
Pokaždý když někomu řeknu, že máme s Markem otevřenej vztah, tak vždycky následuje otázka, co to teda jako znamená. Ve většině případů odpovídám, že náš vztah je nadřazený jakýmkoliv dalším vztahům, ale že si navzájem dovolujeme navazovat i další romantické/sexuální vztahy. Ty se ovšem nikdy nedostanou na úroveň regulérního paralelního vztahu (i když kdo ví, co tu budu psát za další tři roky). V praxi to pak znamená, že máme buď náhodné jednorázkovky (takový to, že se to prostě sejde a stane) nebo vyloženě kamarády s benefitama. Upřímně přiznávám, že co do počtu "zářezů" spíš boduje Marek a to čistě z toho důvodu, že pro mě (stejně jako pro Kláru) je hrozně těžký najít něco, co by mi fakt stálo za to. Ve smyslu, že doma mám prostě po všech stránkách fakt to nejlepší. Ale neházim flintu do žita, mám teď dokonce rozpracovaných pár case studies;)
Co je zásadní pro to, aby nám to takhle v pohodě fungovalo? Samozřejmě jsme si prošli x zkratovejma situacema, kdy to jeden z nás více či méně nedával. Tyhle situace jsou dle mýho jedním z nejdůležitějších kamenů celýho tohohle procesu. Díky nim nám vykrystalizovalo, co je pro nás v pohodě a co prostě v pohodě už není.
Tady udělám menší odbočku, abyste si mohli konkrétněji představit, jak může vypadat to "krystalizování". Pár měsíců zpátky jsme se rozhodli vzít na jednu sex párty našeho společnýho kamaráda, na kterýho jsem (a on na mě) měla dlouhodobě crush. Byl dost stydlivka, takže docela trvalo, než se osmělil, ale když už na to došlo, dost jsme se do toho oba ponořili a zapomněli na okolní svět. Jakože totálně. Jakože mě to pohltilo takovým stylem, že přestože jsem se Marka ptala, jestli je s tím ok, tak mě vlastně ani moc nezajímalo, jestli to tak skutečně je. Prostě mi ulítly včely. Což sice na jednu stranu znamenalo, že já si užila fakt parádní večer, ale Marek, i přes to, že jsme tam měli další kamarády, po dlouhý době zažil dost opuštěnej a nepříjemnej pocit. Celá tahle story vyvrcholila tím, že jsme hned další den odjížděli na dovolenou. Když došlo na rekapitulaci předchozího večera a já jsem zcela nevědomá situace začala sršit samým nadšením, jak bych si to celý nejradši znovu zopákla, spustil Marek o tom, jak strašně mu ta situace byla nepříjemná a jak nechce, aby se to znovu podobným stylem opakovalo. Aha. V tu chvíli jsem si připadala, jako když mi vezmou hračku a celý první den dovolený jsme strávili monumentální hádkou. Ale nakonec jsme se jako obvykle dobrali k jádru pudla a nakonec si užili jednu z nejlepších dovolených, plnou skvělýho sexu. Každopádně pointa týhle story netkví v tom, co se konkrétně stalo v tomhle jednom případě, ale že otevřenej vztah přináší dost novejch pocitů pro obě strany a i když se můžou zdát v tu chvíli sebemíň racionální nebo sebevíc banální, je potřeba se ke všem chovat rovnocenně. Pro mě osobně z toho pak plyne nejdůležitější zásada a to, aby byl Marek opravdu se vším v pohodě a pak se teprv můžu vyřádit dle libosti.
Potkáváme dost lidí, kteří jsou celí nadšení z toho, jak to máme, jak to vypadá skvěle a free a hrozně by to taky chtěli. Ideálně teď hned a tady. Ale stejně jako u čehokoliv dalšího, ani tady to takhle nefunguje. Chtě nechtě si člověk tím procesem musí projít a minimálně obrousit to, co nám od dětství vštipuje rodina, kultura, společnost. Podobně jako Klára s Adamem, fungujeme podle v podstatě jedinýho pravidla - za všech okolností říkat pravdu - sobě i potenciálním protějškům (kondom je samozřejmost). Součástí je i to, že když se nám chce, svobodně si projíždíme Tinder toho druhého či jiné související zprávy. Prostě všechno, co se děje, je out in the open - sdíleno i připraveno k jakékoliv větší diskuzi.
Jak to zvládáme? V tuhle chvíli už dost na pohodu. Ještě tak před rokem, když měl Marek randíčko, jsem sama musela mít dostatečně zajímavý program, abych se tím nezaobírala, i když mi to už pocitově vůbec nevadilo. Teď budu klidně sedět doma ve fuseklích, koukat na seriál a čekat, až přijde domů. Vzájemně si přejeme zažívat super dobrodružství a baví nás se potom o nich spolu bavit. Jediný problém nastává, když mám na Tinderu mnohem větší úspěšnost než Marek, to je trochu oheň na střeše :D
Asi to zní divně, ale myslím, že to jak nám to funguje, hodně pramení z toho absolutního pocitu jistoty, že my dva jsme pro sebe to nejlepší, co můžeme mít. To ostatní je skutečně jenom zpestření, příjemné, ale pořád jen zpestření.
Original high art by: Bára