Na celovíkendovém kurzu shibari se Soptíkem mě to vůbec nepřesvědčilo. Jak jsem psala v článku, ukázalo se, že je to psychicky a fyzicky poměrně komplikované a náročné na komunikaci s partnerem. Od té doby jsme se možná trochu zlepšili v komunikaci, ale hlavně: naprosto úplně jsme zapomněli všechno, co jsme se na kurzu naučili.
A protože Adama to pořád lákalo, našel nám nový kurz. Tentokrát tématický: Ženy vážou muže pod vedením sympatické Diany.
Už u Soptíka jsme si nakonec jednou zkusili vyměnit role. Vlastně nechápu, že mě to nikdy nenapadlo, nebo jsem si to odmítala připustit. Vždycky jsem se měla spíš za submisivní. Baví mě porno, kde jsou holky svázaný a vydaný na pospas a tak. Ale vlastně když jsme se o tom teď s Adamem víc bavili, došlo mi, že jsem ve všech oblastech spíš dominantní. Potřebuju mít kontrolu nad situací skoro úplně ve všem. A naopak Adam se jasněji vyjádřil, že on chce být v submisivní roli.
Dianin workshop byl koncipován jinak, než ten u Soptíka, byl taky jen na jedno odpoledne. První část byla čistě technická na zopakování si, popřípadě naučení se základního takate kote (jestli tohle jednou dokážu vyslovit, aniž bych se přeřekla, tak to oslavim). Úplně na začátku jsme v kroužku sobě navzájem představili. Bylo tam celkem jen šest párů, takže se poměrně snadno vytvořila přátelská a intimní atmosféra. Myslim, že to bylo i Dianou a jejím modelem, že kolem sebe přesně takovou atmosféru dokázali šířit. Další části workshopu byly řízená meditace, která plynule přešla ve volnou část, kdy jsme se měly každá po svém pustit do svazování svého partnera. Po uvolňující meditaci, při tlumeném světle a příjemné hudbě, jsme se oba s Adamem propadli do úplně jiné sféry. Ani jeden z nás vůbec nevnímal okolí. Byli jsme propojení intimitou a provazem. Já byla v kreativní roli, neustále jsem musela přemýšlet, jestli vážu dobře, jestli se mi někde nekříží provazy, aby to Adama nebolelo, jestli to dostatečně, ale ne příliš utahuju, jaký udělám další krok, ale soustředila jsem se také na to, abych s Adamem neztratila fyzický kontakt, abych se ho neustále dotýkala. Tohle všechno přemýšlení zároveň s aktivní činností, která podle mě nejvíc připomíná sochařství mě neuvěřitelně naplňovalo. Adam měl zavázané oči a naprosto se poddal provazu a mně. Byl docela vzrušený. Vázací seance trvala přes půl hodiny, ale uteklo to jak dvě minuty. Docela nám trvalo, než jsme se z toho tranzu probrali.
Pokud vás něco takovýho láká, vůbec neumim říct, jestli je lepší jít na první kurz k Soptíkovi, nebo třeba na tenhle pod vedením Diany. Pro mě byl mnohem přínosnější ten druhý. Ale otázka je, jestli by tomu tak bylo bez toho prvního.
foto: Klára